21. září 2017 jsem na Instagram přidala fotografii vnitřní strany kopule kostela a napsala k ní status: „Je spousta věcí, ze kterých mám strach. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Zkrátka postupně se překonávat, posouvat své hranice. Vylezla jsem na kopuli kostela a následně i úplně nahoru do vnitřní části kostela, nad oltář, kde jsem pořídila tuto fotku. Bylo to něco neuvěřitelného. Výhled. Adrenalin. Bojím se výšek, ale zvládla jsem to. Tedy byla jsem prý trochu zelená, bylo mi špatně od žaludku, hlava se točila ještě pár hodin potom, ale nevadí... Nic na tom nemění, že příště lezu zas!“
Své slovo jsem dodržela a opravdu „lezla“ zas. K mému štěstí tentokrát pouze obrazně, protože jsem byla vyvezena. Naštěstí. Předtím jsem ještě několikrát vlezla na lešení, ale nikdy nebylo tak vysoko jako zážitek, o kterém jsem psala v instagramovém příspěvku a ani ten, o který se s vámi chci podělit nyní. Se sestrou Petrou a řidičem plošiny jsme vyrazili do vzduchu. Raději si nepamatuji, jak vysoko jsme byli, ale vlastní nejvyšší plošinu u nás. V ruce jsem držela foťák, se kterým jsem nikdy předtím neměla tu čest. Nešlo pouze o odlišný model, ale i značku. Dostala jsem do ruky Nikon (používám Canon), se kterým jsem se noc předtím snažila naučit. Byla to pro mě docela challenge, protože už tak je těžké fotit úplně s neznámým fotoaparátem, a ještě k tomu několik metrů nad zemí. Měla jsem co dělat sama se sebou. Většinou působím v pohodě, až dole se začnu „hroutit.“ Sestře Petře jsem raději dopředu oznámila, že se o mě musí po mém výkonu trochu postarat, protože mi určitě bude špatně. Posledně mě sestry nechaly svému osudu, ale naštěští jsem někde sama neomdlela (jen chodila zelená)... Dostala jsem Colu a sušenky, abych se zmátořila. A šla fotit další kolo. Netuším, kdy fotografie spatří světlo světa, ale myslím si, že vám budou stačit ty, o které jsem se s vámi už podělila. Tímto článkem chci říct, že je výborné občas udělat krok a vykročit ze své komfortní zóny - je to opravdu paráda. Díky tomu zažijete věci, které by se vám nikdy nepodařilo vidět, kdybychom lpěli na svém pohodlí. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí něčeho tak skvělého. Děkuji.
Okomentovat