Lucie Bílá rozsvítila O2 arénu a naladila diváky na blížící se Vánoce. | 10. 12. 2019 Vánoční galavečer Lucie Bílé

Asi nikdy jsem neměla větší problém začít článek. Úvod jsem už několikrát smazala, a pořád s ním nejsem spokojená. Mám totiž pocit, že by měl mít nějaký speciální začátek. Perfekcionismus opravdu někdy bolí. Častokrát máte pocit, že nic není dobrý, a už vůbec vy sami. Z tohoto důvodu raději nic nevydáte (několikrát se mi to stalo s články, ale i jinými věcmi). Nejhorší na tom ale je, že nikdy nic perfektní nebude, akorát to svojí křečovitostí zabíjím/zabíjíte. Hezky jsem si to okecala. Určitě nejste zvědaví na tlachání kolem, takže to nebudu dál protahovat... 

Dnešní článek bych ráda věnovala zážitku, který jsem si odnesla 10. prosince 2019 z O2 arény. Ano, hádáte správně, budu psát o Vánočním galavečeru v O2 aréně Lucie Bílé.  Ještě stále jsem plná euforie...

Pro mnohé z vás bude novinkou, že se řadím mezi fanynky naší Zlaté slavice. Lucie Bílá je pro mě definicí anděla, ženskosti, pokory, lásky, laskavosti, něhy, víry, opravdovosti, neskutečné energie a inspirace. A přesně takový pro mě byl i její Vánoční galavečer.

Největší hala v ČR a komorní atmosféra? Při této kombinaci vám možná první na mysl přijde slovo „nemožné“. Myslela jsem si to úplně stejně až do úterý 10. prosince, kdy jsem měla možnost se na vlastní oči se přesvědčit, že jsem se mýlila. Velká laserová show plná světel a hologramů měla v sobě zároveň intimnost a pokoru. 

Zamýšlela jsem se nad tím, jak je to možné a vydedukovala jsem následující:

• nepřeplácaná vizuální show

• po srdci hladící písně

• moderátorem byl římskokatolický kněz Zbigniew Czendlik, což si samo osobě říká o duchovnost a komornost

• duchovnost

• kouzlo pravých nekomerčních Vánoc

• víra, naděje a láska

• neskutečná atmosféra nabíjecí energii

• Lucie Bílá sama o osobě vyzařuje pokoru a lásku

Možná za tím je nějaké jiné a odůvodněné proč, ale já ho nevím. Možná to neví ani organizační tým Lucie, protože pocit útulnosti v tak obrovské hale jde naplánovat pouze do jisté míry, další část z vás musí vyzařovat...

Koncert pokorně ale i vtipně uvedl pan farář Zbigniew Czendlik. Projev byl stejně jako vystoupení plný pokory, lásky a víry. Bohužel si přesně nepamatuji, co říkal, protože zvuková paměť se mnou moc nekámoší. Zabrousil i k syndromu vyhoření, se kterým už nějakou dobu žiji a nedokážu se ho zbavit (je hrozně jednoduché se do něj dostat, ale dostat se z něho je pořádný těžký oříšek) a také mluvil, že pro člověka důležité, aby měl alespoň jednu osobu, která ho miluje. Kněz mě krásně svým povídáním naladil na vánoční atmosféru, která se následně nesla v duchu celého koncertu.

Bílé vánoční turné si nedovedu představit bez moderátora kněze Zibiho, ale také Petra Maláska s kapelou a Bílého sboru. O2 aréna měla oproti komorním vánočním koncertům ozvláštnění symfonickým orchestrem s paní dirigentkou, což podpořilo velkolepost. Hostem byl Jan Toužimský z kapely Arakain. O další kulturní zážitek se postarali baletní tanečnici/ce.

Zpěvačka společně s organizátory vytvořila nádhernou vizuální show plnou světel a hologramů, které mě vtahovaly přímo do děje a na konkrétní místa. Jednou jsme se ocitli v katedrále, podruhé před vánočním stromečkem, také na noční ulici atd., nad Lucií se „vznášela“ Panna Marie, Lucie měla andělská křídla, kolem Lucky létali andělé, zjevila se druhá Lucie, projekce fotografií a mnohem více. Naprosto okouzlující, dech beroucí zážitek a atmosféra, která se těžko popisuje, protože ji člověk musí zažít. 

Lucie v roce 2010 vydala své první Bílé Vánoce a o sedm let později následovalo druhé vánoční album, z nichž byl poskládán program galavečera. Nechyběly ani písně z nevánočního repertoáru. Slyšela jsem tolik svých srdcových písniček.

Troufám si říci, že nejen pro mě (ale i pro většinu diváků a zejména pro zpěvačku, která měla slzy na krajíčku) byla nejvíce emociální píseň Domov:

Dívej, otáčí se stále dál svět náš,
byť se prázdným náhle zdá.
Když mívám sny zlý,
dál slýchat tě smím,
jak říkáš: „Leť výš,
proč trápit se tím?“
Mám křídla tvý, 
ty dál provedou mě vším.

Domov o Lucčině mamince má obrovskou sílu, ze které běhá mráz po zádech a člověk má na krajíčku díky silným slovům, emocím, které Lucka do písničky dává a také fakt, že její maminka už není mezi námi.

Já vím, že tu se mnou budeš,
mami, se mnou budeš,
dál tu ve mě budeš žít.

K písni byla promítána fotografie, která mě rozsekala úplně. Dýchala na mě neuvěřitelná síla, pokora a láska.

Po „smutné“ písni přišlo „rozveselení“ jednou z nejnovějších písniček s názvem Mám ráda život, která zpěvačku vystihuje.

Mám ráda život a moc ráda se směju. 
Bavím společnost a ze srdce štěstí přeju.
Jsem trochu jiná a věřím na anděly.
Furt plný plyn od neděle do pondělí.

Nechyběla ani Hana, která přestavuje její druhou polovinu (pozn. Lucka Bílá je civilním jménem Hana Zaňáková).

A ty znáš ze mě jen půl,
jen jedno mé jméno.
Znáš ze mě jen půl,
jem jedno mý jméno,
půlku duše mé,
půlku duše mé.

K momentu, kdy Lucce během písně Most přes minulost pomáhal Radek džentlmansky ze schodů, nemám slov. Výstižné, nečekané.

Neber mi sen 
a vrať mi zpátky ten pocit,
že nejsem osamělá
v tobě se ztrácím celá.

Na koncertě nechyběl ani prodejní stánek s novou kávou LB Coffee a vlastnoručně vyrobenými produkty made by LB, jejichž zakoupením přispíváte na charitativní věc. Mnoho slavných osobností se věnuje charitě, ale u některých z nich mám dojem, že jim to nejde přímo od srdce, ale spíše to vnímají jako povinnost. Lucie Bílá charitě věnuje nejen své srdce, ale také jedno z nejcennějších věcí – drahocenný čas. Nenapadá mě momentálně nikdo, kdo věnuje takovou lásku, péči a úsilí dobročinným účelům a lidem kolem sebe. Možná nevíte, ale zpěvačka ve svém volném čase vyrábí opravdu překrásné poklady v limitované edici, ze kterých jde výtěžek na charitativní účely.

Moje profesní deformace (ať žije filmařina) mi nutí zmínit jednu výtku. Kameramani měli nespočetně krát problém udržet zpěvačku na kantně. Použila jsem odborný filmařský název, proto se pokusím vysvětlit: na obrazovkách se živě promítalo dění na jevišti především pro diváky v zadních řadách. Z mého pohledu se stávalo dost často, že Lucka „utíkala“ z obrazovky. Na jedné straně jí byla vidět pouze část a naopak na druhé měla dost prostoru, tzn. měla uříznutou část těla. Občas se tohle stát může, ale měla jsem pocit, že to nebylo jenom „občas“ Nechci tu hanit pouze kamerany, střihač na tom měl občas také podíl... Nejsem tu od toho, abych soudila, protože sama bych živé přenosy dělat nemohla. A ještě pro takovou osobnost jakou je Lucie. Na to je potřeba velká odvaha a spousty nervů. Online střih je dost náročná disciplína, kterou jsem měla možnost také si vyzkoušet...

Shrnutí: Lucka v O2 aréně znovu ukázala, že s přehledem zvládá i komorní prostředí, ale také obrovské haly. Největší česká hala Lucce opravdu sedla. Dech beroucí zážitek, intimnost, úchvatná atmosféra, krásné hologramy, které podpořily atmosféru, přehlídka nádherných „svatebních“ šatů, pospolitost, neskutečná energie, ale také zklidnění a víra – nejen to je definicí koncertu. Závěrečná světýlka z telefonů a třikrát standing ovation přidaly celému koncertu na kouzlu.

Tímto článkem děkuji celému týmu a Lucii za úchvatný zážitek a velice příjemný večer, který jsem si moc užila. Stále jsem plná energie a euforie z kulturního zážitku, proto je pro mě těžké slovy vyjádřit své nadšení a radost. Na koncertu jsem nafotila spoustu fotografií, o které se s vámi chci podělit. Berte v úvahu, že telefon není zrcadlovka a za druhé tento zážitek nelze předat prostřednictvím fotografií ani vyprávěním, tohle člověk musí zažít. Doporučuji se podívat na oficiální zdroje organizátora a v budoucnu případný záznam koncertu, který se bude vysílat na Štědrý den v ČT2.

Jsem moc vděčná, že jsem se akce mohla zúčastnit a mohla jsem nasát atmosféru na živo. Moc děkuji