Po dlouhé době jsem se rozhodla, že začnu zase blogovat. Přísahám, že články budou vycházet více, než jednou za uherský rok jako tomu bylo doposud. To už by bylo trapné – začínat pořád znovu a znovu pořád dokola. Nechci se vymlouvat, proč jsem nepsala. Prostě jsem nepsala. Tak jo, přiznám se, hlavním problémem byla psací krize, nebo spíše celkově nějaká životní krize.
- Jmenuji se Anna – pro většinu z vás tohle nebude žádnou novinkou.
- Narodila jsem se ve znamení býka. Ano, patřím mezi skupinu lidí, kteří věří horoskopům (nemám na mysli týdenní články o znameních v ženských časopisech – těm nevěřím).
- Jsem typický býk. Zabejčenost – něco pro mě tak neuvěřitelně charakteristického, že to někdy ani není možný. Jo, když si dám něco do hlavy, jdu tvrdohlavě za tím. Někdy je už dávno konec, ale jdu dokud nenarazím. Náraz někdy fakt bolí, ale... jinak bych to nepochopila. Tohle se taky dost pojí i s mojí konzervativností. Změny? Jen to ne. Své pocity neumím moc dávat najevo, raději si je prožívám sama, v sobě. Někdy mlčím, hlavně když jde o něco pro mě důležitého, za to si dost často trhám vlasy. Lidi si moc neumím připustit k tělu – podvědomě je odkopávám. Jsem zdrženlivá, uzavřená, lidé si ke mně musí ujít dlouhou a trnitou cestu. No, pár z nich to se mnou nevzdalo a zvládlo to. Moc si takových lidí vážím, rozkrájela bych se pro ně. I k lidem pro mě nejbližším jsem častokrát uzavřená.Dost často jsem v klidu, nic moc mě nerozhází. Po dlouhé "provokaci" někdy naopak neuvěřitelně bouchnu, až lítají třísky. Ano, i pro mě platí, že se před býkem nesmí dlouho máchat červeným hadrem. Nejlepší je pak nepřihazovat do pomyslných kamínek, hlava rychle zchladne, za chvilku jsem zase v klidu.
- Jsem introvert, ale podle mnohých to na mě není poznat. Umím to poměrně dobře maskovat...
- Mám dva mladší bráchy Štěpána a Samuela. Častokrát si lidé v mém okolí myslí, že mám pouze jednoho – Samuela, který je velkým komediantem a rád se předvádí, proto ho natáčím. Druhý bráška Štěpán se naopak nerad ukazuje a o sociálních sítích si myslí, že jsou trapné. Přečetl možná víc knih než já za celý život. Asi ještě ne, ale myslím, že se k tomu blíží neúprosnou rychlostí, protože by nejraději nedělal nic jiného, než by četl. Jeho znalosti jsou opravdu velice obdivuhodné a pro mě častokrát nepochopitelné.
- Pipi Dlouhá punčocha je mým dětským vzorem, přála jsem si být jako ona. Obdivovala jsem jí především za její sílu, samostatnost, nespoutanost a rebelii.
- Většina dětí si přeje být už dospělými. Tuto touhu jsem nikdy neměla. V devíti letech jsem nechtěla nikdy vyrůst, protože jsem se chtěla co nejvíce přiblížit Pipi Dlouhé punčoše.
- Postupem času (samozřejmě v začínající pubertě) moje touha být Pipilotou se vytrácela, začala jsem své zrzavé vlasy nesnášet a chtěla jsem se obarvit na černo. "Žádná" kadeřnice mě takhle obarvit nechtěla. Dřív jsem na ně byla hrozně naštvaná. Nyní jsem jim vděčná – vypadala bych jako smrtka. Bledá pleť a černé vlasy, to byl opravdu nápad k nezaplacení. Je vidět, že jsem vždycky navštěvovala dobré kadeřnice, které měly soudnost a odvahu mi na můj doslova střelený nápad říct ne.
- V současné době se učím mít ráda své zrzavé vlasy. Myslím si, že mi to jde čím dál více.
- Zpátky k Pipi Dlouhé punčoše – v dětsví jsem zbožňovala (ještě stále zbožňuji) Astrid Lindgrenovou a mojí nejoblíbenější knížkou vůbec byla Pipi Dlouhá punčocha. Tato zrzavá dívenka má v mém životě velké místo (jak jste si asi už všimli), provází mě od prvního přečtení knihy. Dříve jsem psala na blog pod názvem Pipilotin svět. Pipi Dlouhá punčocha v něm byla mé alterego. Utekla jsem, a to ze dvou hlavních důvodů – měla jsem pocit, že blog čte málo lidí (což byla totální hovadina, na začající blog to mělo opravdu hodně čtenářů) a za druhé jsem měla pocit, že bych se měla více vyjadřovat za sebe, a ne se schovávat za "fiktivní" postavu.
- Pokud bych si měla nyní vybrat jednu knihy, byl by to Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho, který se mi jako malé holčičce vůbec nelíbil. V současné době tuto miluji stále více a obdivuji, kolik moudrosti a symboliky dokázal spisovatel dostat do jedné knihy. Za mě tento člověk měl neuvěřitelný talent.
- Mým nejoblíbenějším číslem je číslo 13.
- Jsem holka z vesnice. K životu pořebuji přírodu, proto i v Praze do ní často utíkám. V současné době mě to ale nejvíce táhne k našemu nádhernému hlavnímu městu – Praze. Praha je pro mě místem spousty příležitostí a možností.
- Několik let jsem bydlela v klášteře v Praze. Myslím, že můžu říct, že řeholní sestry patří mezi mé přátelé.
- Můj taťka vyrábí repliky historických zbraní, proto se už od malička pohybuji v historickém prostředí a prostředí podnikání, možná i proto potřebuji v zaměstnání svobodu.
- Kdybych dostala možnost si vybrat jen jedno roční období, bez zaváhání bych řekla jaro. Zbožnuji, jak všechno kvete, nemůžu se na tu krásu vynadívat. Je pro mě akorát teplo, protože letní teploty mi dobře nedělají. To samé platí o zimě.
- Jídlo, jídlo a jídlo, to je moje. Mezi mé nejoblíbenější určitě patří těstovity/špagety na všechny možné způsoby, hamburgery, Phộ Bo, Bún bò Nam Bộ – po tom všem se můžu utlouct a mohla bych to jíst každý den.
- Ve věcech, ale i v životě mám poměrně chaos. Toužím si v něm co nejvíce uklidit, ale moc se mi to zatím nedaří. Na Instagramu mám docela uklizeno, sleduji minimálně lidí (v tom jsem si už poměrně uklidila – dříve jsem jich sledovala přes 400... a upřímně jsem se v tom ztrácela). Aktuálně si potřebuji pořádně promazat mobilní aplikace (už několikrát prošly čistkou, ale stále jí potřebují – mám tam stále dost aplikací, které nevyužívám – chci telefon využívat naplno). O externích discích ani nemluvím – ve většině mám děsný nepořádek. Dále si potřebuji uklidit v pokoji a v šatníku.
- Mám přeplněné skříně oblečením, ale jako každá holka nemám co na sebe.
- Nemám ráda odběry krve, doslova mě to děsí. Obdivuji všechny, kteří dávají krev dobrovolně.
- Občas jedu na maximum, a pak mám krizi, jen koukám do blba nebo na YouTube videa, také nejsem schopná vylézt z postele a hlavně nejsem naprosto schopná nic udělat.
- Vystudovala jsem multimediální tvorbu a poté bakaláře na filmové akademii.
- Mojí velkou vášní je filmařina.
- Mezi mé nejoblíbenější režiséry patří Darren Arronofsky, Oldřich Lipský a Věra Plívová-Šimková.
Budu ráda, když mi napíšete do komentáře, na e-mail nebo Instagram či jiné sociální sítě, co byste si rádi přečetli.
Okomentovat