Můj Valentýn aneb vše není tak, jak vypadá - hotel Dům U Velké boty - focení

Po roce a něco se zde opět hlásím. Nebudu lhát, už dlouho mě táhne začít znovu blogovat. Měla jsem tisíc výmluv, proč vlastně nemůžu začít. Jedna byla např. nedostatek času. Osobně si myslím, že všechno je jenom o prioritách, a jak se k tomu všemu postavíme. Musím souhlasit s americkým spisovatelem, který říká: „Nedostatek času neexistuje. Všichni máme dost času, abychom mohli udělat všechno, co opravdu udělat chceme.“ Do éteru poměrně často hlásám, že si máme jít za svými sny a také to, že se nemá čekat na vhodný moment, protože víte co? Vhodný moment neexistuje. Buddha pronesl krásnou větu: „Problém je, že si myslíš, že máš čas.“ Ano, čekat až něco, je naprostá hovadina. Např. až budu mít nějaké články v zásobě... Do toho jsem zápasila se strachem, že články nikdo nebude číst, a mě klesne motivace a nadšení pro psaní (proto tu byla ta úvaha o článcích dopředu). Prdlajs, vím, že nejsem schopná si něco připravit do zásoby. A nikdy nebudu dostatečně připravená. Takže jsem si řekla, že právě dnes je ten správný moment, protože už nechci čekat až něco. Přeci nemůžu kázat vodu a sama pít víno. Mám spoustu témat, o kterých bych se ráda vyjádřila a možná se i trochu více rozepsala, na což na Instagramu není až takový prostor. Nebudu to okecávat (možná se o tomto tématu rozepíšu zase někdy příště) - nyní hurá na článek.

Valentýn je pro mě jenom komerční svátek, který nemám ráda. Podle mého názoru všichni obchodníci doslova nutí a tlačí, abyste své drahé polovičce něco koupili, což není nic pro mě. Valentýnské téma krásně vystihuje Barbora Poláková ve své písni Kráva „Vždyť já vím, že Valentýn je jen reklamní bublina, jak se ale bránit můžu? Jsem cílová skupina.“ Doslova všude se tento svátek dostává k naší pozornosti... Osobně si myslím, že nečekané gesto (např. dávat maličkosti v průběhu roku, když si na danou osobu vzpomenete), je pro mě daleko více romantické než láska na povel. Ano, je krásné, že jsme si vyhranili čas na oslavu lásky, ale myslím, že je to zbytečný tlak na všechny. Na zadané, tak nezadané, kteří možná mají zase o trochu větší trauma, z toho jak je všude převalentýnováno. Krásnější mi přitom přijde první máj, který se k mé radosti ještě nestal komerčním. Osobně moc ráda dávám dárky a dělám někomu radost, a daleko raději sama, než když to mám na povel. Buďme k sobě laskavý pořád, nejen na Valentýna.

Pointa byla ukázat, že vždycky není vše, jak se prezentuje nebo zdá. Můj Valentýn opravdu neprobíhal tak romanticky, jak vidíte na fotografiích z krásného pražského hotelu Dům U Velké boty. Jak už jsem psala, s kamarádkou jsme fotily den před Valentýnem, a to ve středu 13.2. Sushi z fotky letělo do koše, protože hnusnější sushi jsme nejedly. A to jsem koupila dvě – jedno jsme snědly, protože jsme měly hlad, druhé šlo do koše. Druhý den, na Valentýna, mě popadl splín, o tom jak nestíhám a nic nezvládám, nemám na nikoho čas nebo opačně, jsem špatná kdo ví co (rozuměj kamarádka, dcera, sestra atd.). Byla jsem se projít za krásného slunečného dne do přírody, pak úplně chybně šla do Kauflandu, kde na mě opět vyběhl komerční Valentýnský boom, tak jsem si do sebe úplně mylně (tohle opravdu nepomáhá) nakopala tunu nezdravého jídla, a logicky mi to lepší náladu nepřineslo... 

„Nedals mi kytku na Valentýna!

(No tak ti ju nedal, no)

Sedím tu s tvou ségrou a s litrem vína,

každej lok prokládám mléčnou Milkou,

brambůrky došly před malou chvilkou.
(Nežer už)

Nedals mi kytku na Valentýna,

čekám, až mě pozveš aspoň do kína.

Ty se někde couráš, ani jedna zpráva,

úplně mě bouráš.

Bože, já jsem kráááá...va...va...va.“
/Bára Poláková - Kráva/

Problém celé věci je to, že máme určitá očekávání, např. na Valentýna nám je všude podstrkáváno, že bychom měli dostat to a to... a najednou to nemáme a jsme nešťastní, když tato naše očekávání nejsou naplněna. Všude kolem nás je všechno romantické... nastylizované a my máme pocit, že zrovna náš život není takový jako na nějaké fotce. Ano, četli jste správně nastylizované, nic není tak růžové, jak se jeví. Každý máme určité problémy, je jenom na nás, jak k nim přistupujeme... 

Také jsem chtěla ukázat, jak je důležité rozmazlovat sami sebe... Ano, můžete být produktivní a výkonní, ale občas je potřeba zabrzdit, změnit prostředí a činnost. Užívat si jenom to, že jste. Bez výčitek, protože vyhořet je hrozně jednoduché. Ano, je to opravdu lehké, a dá se i z toho co milujete z celého srdce... A musím říct, že se poměrně těžko vrací zase zpátky. Zastávám názor, že sebeláska je základ úspěchu nejen šťastného vztahu, protože jedině tak můžete milovat bezpodmínečně. A holky, koupit sama sobě kytku není ostuda, ale je to občas potřeba.

Tímto moc děkuji Aničce za domluvu focení a za fotky a majitelům z hotelu Dům U Velké boty za poskytnutí nádherného prostoru a umožnění focení. Musím říct, že z místa jsem mega nadšená, více než z fotografií na jejich webových stránkách – každý pokoj je unikátní, ale především musím vyzdvihnout příjemný až rodinný přístup...